Dobrý den,

- je v souladu se zákonem 247/2000 Sb., kdy v rámci předvýjezdové kontroly pro ŘP sk. B zkušební komisař nepřipustí vůbec k jízdě žadatele, který je neznalý při kontrole hloubky dezénu u letní a zimní pneumatiky ? (uveden chybný údaj). Je tedy možné žadatele nepřipustit vůbec si sednout do auta, když něco nezná v rámci této předvýjezdové kontroly ? (nepřečte známku TK, nezná provozní kapaliny aj.) Je to takové pochybení?
- kde je uvedeno (zákon, vyhláška), že je zakázáno řazení rychlostního stupně na železničním přejezdu? Děkuji Samek

Zkouška z praktické jízdy se skládá ze dvou částí, které popisuje ustanovení § 42 zákona č. 247/2000 Sb., v obecném pojetí znalostí a dovedností žadatele o řidičské oprávnění. Výčet jednotlivých znalostí, dovedností a chování žadatele, pak na základě zákonného zmocnění definuje § 19 vyhlášky č. 167/2002 Sb.,, kterou se provádí uvedený zákon. Po jejich nastudování každý žadatel o řidičské oprávnění získá ucelený obraz o poměrně náročné zkoušce, avšak za předpokladu kvalitní přípravy, zvládnutelné.
Základní podmínkou pro hodnocení stupněm "prospěl" je prokázání dostatečných znalosti, dovednosti a chování zkoušeného žadatele v obou částech zkoušky v plném rozsahu a v souladu s výčtem uvedených požadavků.
Z hlediska metody jazykového výkladu, by při neprokázání znalostí a dovedností úkonů přípravy vozidla před jeho použitím, měla zkouška pokračovat alespoň její první částí, neboť se jedná o zkoušku z praktické jízdy, a z logiky věci i samotného pojmu by nějaká jízda proběhnout měla. Na straně druhé se naskýtá otázka, zda v jízdě v první části zkoušky pokračovat, je-li zřejmé, že pro nesplnění jedné z disciplín bude žadatel hodnocen stupněm "neprospěl". O to větší je zklamání žadatele, když se po "ucházející" jízdě dozví, že na začátku zkoušky neprokázal potřebné znalosti a dovednosti a proto neprospěl. O provozních nákladech na zbytečnou jízdu nemluvě.
Zkouška z úkonů přípravy vozidla před jeho použitím je mnohými žadateli velmi často podceňována a považována za marginální, byť její obsah byl zapracován na základě evropské legislativy a pro bezpečnou jízdu patří mezi prvotní základy znalostí a dovedností žadatele. Velmi často bývá příčinou neúspěchu.
Pokud je tedy žadatel, jak uvádíte "neznalý při kontrole hloubky dezénu u letní a zimní pneumatiky, nepřečte známku TK, nezná provozní kapaliny aj.", je oprávněně hodnocen stupněm neprospěl, neboť, jak již bylo uvedeno, neprokázal potřebné znalosti a dovednosti a další pokračování ve zkoušce na výsledku již nic nezmění.
Co se týče otázky řazení rychlostních stupňů na železničním přejezdu, resp. jeho zákazu, byl tento naposledy právně zakotven ve Vyhlášce ministerstva vnitra o pravidlech silničního provozu č. 80/1966 Sb., konkrétně v § 20 odst. 5). S účinností Vyhlášky federálního ministerstva vnitra o pravidlech silničního provozu č. 100/1975 Sb., nebylo toto ustanovení obnoveno, avšak pravidlo "neřadit na železničním přejezdu", myšleno při rozjezdu, vyplývá ze zásad bezpečné jízdy. Hlavním smyslem uvedeného ustanovení, později jedno z pravidel zásad bezpečné jízdy, je zajištění bezpečnosti osádky vozidla a ostatních účastníků provozu tak, aby vozidlo, při poruše řazení nebo při zhasnutí motoru vlivem nesprávné manipulace se spojkou, či v souvislosti s hmotností nebo rozměry vozidla, nezůstalo stát na kolejích nebo v prostoru přejezdu či mezi závorami. Znalosti přejíždění železničního přejezdu se neprokazují pouhým přejetím s dodržením pravidel provozu na pozemních komunikacích, ale i zásad bezpečné jízdy. Jako příklad lze uvést blikající bílé světlo železničního zabezpečovacího zařízení, kdy je možné přejezd přejet rychlostí až 50 km/h. Toto ustanovení však nezbavuje řidiče povinnosti dbát zvýšené opatrnosti a zvlášť na nepřehledném místě se přesvědčit o možnosti bezpečného přejetí železničního přejezdu a to nejen z hlediska příslušného ustanovení zákona, ale i zásad bezpečné jízdy.