Dobrý den,
do současné autoškoly jsem přešla z jiné, kde z neznámých důvodů začalo pršet, sotva jsem tam nastoupila a nepřestalo až do mého odchodu, asi 2 měsíce.

Poučena jsem si v nové autoškole nechala předvést instruktora i s motorkou. Pokusila jsem se naučit se řídit motorku na řidičák A. Pro uvedení do obrazu, jsem malá, hubená, 165 cm a 50 kilo, rozvedená, bez partnera.

Do autoškoly jsem začala docházet v létě 2020, vloni na podzim jsem přišla o práci, letos na jaře na půl roku získala novou, na plný úvazek, s nemožností se v zaměstnání uvolňovat na jízdy. Do toho jsou ještě potíže se synem ve škole, na podzim bude nastupovat do druhé třídy do jiné školy, jeho otec je alkoholik, takže ani předávání dítěte nebývá jednoduché. Tohle všechno uvádím ne jako výmluvu, ale spíš vhled do situace, že opravdu nejsem hysterická kráva, jak by se mohlo zdát.

Panu učiteli v autoškole jsem pouze sdělila, že na motorce jsem seděla naposledy v 15ti (teď je mi 40), nic si nepamatuji a aby mě posuzoval jako naprostého začátečníka. Poučena z minulé autoškoly, uvádět cokoli dalšího (rozumějte osobního, i když to může mít vliv na jízdy), je zbytečné, protože jak si zorganizuji svůj čas je moje věc.

První jízda proběhla k mé plné spokojenosti, bylo mi vysvětleno, jak se motorka ovládá, jezdila jsem rychlostí ledovce tekoucího do kopce po malym sídlišti, kam mě instruktor odvezl, zařadila maximálně z neutrálu na 1, žádný provoz.

Na druhé jízdě jsem ke své hrůze zjistila, že jsem donavigována mezi tramvaje na Floře, kde jsem hopkala jak klokan mezi chodci, tramvajemi a auty. Nedokázala jsem najednou zvládat ovládat motorku, dávat pozor na značky, přednosti (a že jich tam je), chodce. Do toho jsem bez ustání poslouchala, že jedu moc pomalu (bodejť i 50 mi připadala jako moc velká rychlost, ve které se budu muset spoléhat jen na to, že to instruktor zadupne a já vletim do popelářského vozu, co jede před náma), zapomínám na blinkr, značky přednosti (to všechno mi bylo průhledně jasný, ale prostě jsem zpanikařila a byla ráda, že ještě jedeme vcelku a neválíme se pod nejbližší tramvají). Na konci této hodiny jsem učiteli oznámila, že se mi tenhle způsob jízd vůbec nelíbí, nejsem si jistá motorkou a tím ani sebou, nedokážu se soustředit na provoz a chci zpátky na svoje sídliště.

Na třetí hodině jsem se na to sídliště měla odvézt sama... takže jsem odmítla nasednout na motorku. Po asi pěti minutách dohadování mě tam instruktor odvezl... a ze sídlíšťátka jsme vypadli přímo na Průmyslovou, kde sice nejsou tramvaje, ale provoz tak hustý, že jsem se pořádně zapotila, abych nás domanévrovala zpátky na Floru.

Další hodiny probíhaly v nudném stereotypu, jízda po Žižkově, Floře, neustálé připomínky během jízdy, co všechno je blbě. Na konci jízdy souhrn, co všechno bylo blbě, na moje argumenty, že na jízdu v ostrém provozu ještě nemám a není se tedy co divit, že nezvládám, mi bylo odpovězeno, že se musím nějak otrkat.

Loni na podzim proběhla poslední jízda hrůzy sezóny. V ten den nám do práce vpadlo komando, zabavili nám počítače, telefony, chodili s námi i na záchod, vše organizoval jakýsi pan Roman Hošta, trestně stíhaný za zkorumpované zakázky. Neměla jsem možnost jízdy v autoškole zrušit, přišla patřičně s nervama v kýblu a také se to náležitě projevilo. Jízda byla strašlivá.

Letos na jaře jsem do autoškoly zavolala znovu, řekla jim o své situaci, kdy mám čas jen večer cca od půl šesté (u syna je v té době chůva). První jízda mě příjemně překvapila, po dlouhé době jsem si konečně myslela, že se vše v dobré obrací. I učitel překvapil, prý to čekal mnohem horší.

Druhá hodina byla konečná. Chůva nemá čas vždy, takže mezery mezi hodinami jsou i 14 dní. Protože pan učitel taky nemá vždy čas, když ho mám já. Tohle asi nemá cenu řešit, loni byla moje situace ohledně času přes den jiná, tam mě z práce uvolnili. Opět se opakovala situace z loňska, moje nadřízená mě viděla jít do práce s helmou a těsně před tím, než jsem odešla z práce mi neváhala oznámit, že jim moje práce pro firmu sice přijde vhodná, ale přesto se se mnou musí rozloučit a změnila mi smlouvu do konce srpna. Nemám teď hned nic jiného, musela jsem přijmout. Do toho vyhrožuje ex s neplacením alimentů, rodinu nemám, co by mě podržela, jakkoli a během výpadku loni, kdy jsem sháněla práci půl roku, praskly moje úspory a situace je opět dost na pytel, problémy se synem ve škole vygradovaly a v září jde do jiné školy. Učím místo paní učitelky a ve škole je zkoušen z toho, co ho naučím. Už si poslední dobou připadám jak mezi blázny. No a na druhé hodině mi motorka chcípala snad při každym rozjezdu, nedávala jsem pozor na značky, přednosti, nevěděla jsem jestli jsem v jednosměrce, moje šnečí rychlost doháněla učitele k běsu, až jsme zastavili u kraje, kde jsem si vyslechla kázání, že není možné v ostrém provozu jezdit tak pomalu, protože ohrožuje ty okolo, jeho, sebe... už jsem neměla sílu na to, opět vysvětlovat, že jezdit v ostrém provozu, když si nejsem jistá ovládáním motorky, je pěkně blbej nápad a rozhodně ne můj, měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela.

Na obhajobu pana učitele musím říct, že na mě nikdy neřval, vše mi říkal v klidu, nikdy neměl jakékoli narážky na můj vzhled, choval se vždy vhodně. Až na tu věc, že mě podle mě poslal do provozu nevyježděnou a nepřipravenou a bylo mu šumec, že se mi to ani trochu nelíbí.

Tak a k mému dotazu, v těch, co jsem už četla, je cosi o tom, že mezi výcvikem a závěrečnou zkouškou nesmí být delší doba než rok a půl. To znamená, že zkoušky bych měla dělat letos v zimě a i když přestoupím do jiné autoškoly, nemám nejmenší šanci to časově zvládnout. Tady v té autoškole jsem si přikoupila jízdy a bylo to k ničemu. Přístup stále stejný, žádný klid pro základy na motorce. I když přestoupím jinam, neřeší to problém s nedostatkem času. Nejdřív se musím postarat o sebe a příjem, aby bylo z čeho platit nájem a složenky (u pohovorů tajím, že mám dítě), pak všechno ostatní. Je možné, že by zákon a Ministerstvo dopravy bylo shovívavé a vzhledem k bordelu během epidemie, který se mi výrazně zasáhl do života by bylo možné přerušit autoškolu na dobu neurčitou, než se situace dostane do normálu a já nebudu chodit na jízdy s hlavou jak pátrací balon a fůrou starostí, jak nás uživím?

Tohle je spíš dotaz teoretický. Je možné se domluvit se stávajícím učitelem, na kterého už mám asi vypěstovanou alergii a začít odznova, podle toho, jak se při jízdách cítím já a ne podle toho, co přijde vhodné jemu, i za cenu, že mě řidičák vyjde na pořádnou dardu? Nebo je vhodnější přijít do autoškoly už rozježděná, prostě naučit se ovládat motorku někde na soukromém pozemku a tedy ušetřit autoškole jakoukoli práci se mnou, odevzdat peníze a řidičák si koupit? Upřímně tahle možnost se mi nelíbí už z principu, nerada dělám práci za někoho (viz zmiňovaná škola) a "učit" řídit malou "holku", která už základy mít bude, je právě případ, kdy opět budu pracovat za někoho jiného, za autoškolu. Případně je jakási instituce, která dělá přípravu pro autoškoly, kdy mě naučí základy, abych mohla do autoškoly nastoupit a věnovat se už jen značkám a provozu. Tohle řešení mi přijde asi nejvhodnější. Které z těch tří vidíte Vy jako reálné?

1. Domluvit se s instruktorem, i když se mu nechce.
2. Jezdit na černo a přijít do autoškoly s vlastními základy.
3. Jezdit legálně jinde a přijít do autoškoly s vlastními základy.

A poslední, k řadě dotazů. Co tady vypíchnu.

1. Je možnost přerušit autoškolu na dobu neurčitou, vzhledem k nezvladatelné roli samoživitelky během epidemie i po ní?
2. Fakt se v Praze nenajde autoškola, kde by naučili řídit malou ženskou velkou motorku a musím tam přijít a umět?

Děkuji za Váš čas.
Olina Stůjová

Vážená tazatelko,
k Vašemu rozsáhlému dotazu lze odpovědět následující. Informace o tom, že mezi výcvikem a závěrečnou zkouškou nesmí uběhnout doba delší než rok a půl, je nepochopena a tedy mylná. Zákon uvádí, kdy nejdříve může žadatel nastoupit do autoškoly před dovršením příslušného věku, potřebného k ukončení kurzu a vykonání zkoušky. To je ten zmíněný limit rok a půl. To znamená, že kurz může trvat třeba i pět let. Délka kurzu je neomezena.
Žádná přípravka před autoškolou neexistuje, tedy bych nedoporučoval jezdit kdekoliv tzv. načerno, s tím, že přijdete do autoškoly již připravena, vyježděna. Při případné kontrole na silnici a zjištění, že řídíte na černo, byste si pak nezařídila pěkně dlouho a finančně by ta zkušenost byla pro Vás velice dlouhodobě finančně náročná.
Je třeba si uvědomit, a to oboustranně (autoškola x žadatel) že žák přišel do autoškoly právě proto, aby ho to ta autoškola naučila.
Ne každý, má tak dobré senzomotorické vlastnosti a schopnosti, aby mohl samostatně na silnici v rozsahu absolvovaných základních výcvikových hodin v 1. etapě.
Výuka a výcvik mají probíhat v návaznosti, tj. nejdříve se má žadatel seznámit dostatečně dobře s pravidly silničního provozu, následně pak s technikou ovládání motocyklu, což probíhá v 1. etapě výcviku (cvičiště a minimální provoz) a pak po zdárném zvládnutí samostatnou jízdou v silničním provozu. První etapa čítá celkem tři hodiny výcviku. Výcvik je velice náročný a ne každý za tak krátkou dobu zvládne tuto základní část. Pak je věcí seriózního učitele, aby zhodnotil dosaženou dovednost žadatele a doporučil mu připlatit nějakou tu hodinu výcviku v první etapě, než ho pustit nepřipraveného do silničního provozu, kde zcela jistě číhá reálné nebezpečí. Pokud učitel vjede do silničního provozu s žákem nepřipraveným, pak je to hazard z jeho strany. Na druhé straně, pokud učitel doporučí určité množství hodin navíc na cvičišti, měl by žadatel respektovat jeho názor, jelikož tak činí v prvé řadě s ohledem na bezpečnost svoji a žadatele. Co se týká výběru autoškoly, doporučuji se nevrhat na první, na kterou narazíte, ale porozhlédnout se po několika a předem si řádně dohodnout podmínky